Jako by se nic nestalo,
jako by už na ničem nezáleželo,
luskl toho jitra Džerymír prsty. Holé pysky,
pysky beze slov, jako by luskly zároveň s
prsty. Na okamžik zasvitla slina...
Některé vzpomínky se dají odehnat,
většina se však promění ve vodu
a my si jimi každé ráno oplachujeme obličej.
.
.
.
.