9. s
Takže: Pan Antonín se po poledni podíval do své peněženky a spatřil v ní malého růžového mužíčka. Lekl se, protože nic takového nečekal a zaklapl portmonku. Asi osm minut namáhavě dýchal a po očku se díval kolem sebe tak, aby to vypadalo jako že se kolem sebe vůbec nedívá. To mu stačilo k tomu, aby si v hlavě srovnal priority. Odjel k sestře do Hodonína a šestnáct dní jedl jenom buráky a pil jen šedý čaj.
.
Komentáře
Přehled komentářů
Nikde jinde nejde napsat komentář. Přečetl jsem téměř vše a tím jsem stále s Tebou. Poslední Bezbarvý...
ach, můj milý, hoď kamének do křoví na druhém břehu vašeho potoka a negativní kouzlo zmizí. Věř.
Zora pátrá, radí, informuje.
podpis jako předpis
(Zirkglich, 25. 2. 2009 14:20)
Předrahý Aldžiháde, je tomu již drahno, kdy jsem četl ve Tvých knihách a proto jsem v tuto chvíli nemale dojat. Odložím na chvíli své neskonalé díky a proženu se znovu pláněmi fičivími, Je to Tvá píseň a já Ti chci říct, že jsem tušil, že ji potřebuji k životu. Ještě nebudu skonávat!
Tvé zjevení neskonalé z Orient expresu, toho času Meglich
Boží hod
(Keporkak, 15. 3. 2009 11:32)